Obec LUBNICE

Základní údaje

Obec leží na hranici Jihomoravského kraje, Vysočiny a Jihočeského kraje.

Historie obce

Lubnice se poprvé připomíná v roce 1345 u Vratěnína, kdy markrabě Karel udělil lénem Jindřichovi z Waldsee městečko Vratěnín, Rancířov a další zboží, m.j. též Lubnici. Siegfried z Lubnice s manželkou Bohuslavou zřizují na hradě Lubnici kapli sv. Jiří a sv. Kateřiny a ve farním kostele ve Vratěníně oltář sv. Petra a k tomu jednoho kaplana. V r. 1466 Machna z Jogenreythu prodala Lubnici Linhartovi z Hobzí. V roce 1487 při dělení krajírských statků dal Volfgang Krajír z Krajku svým synům Lipoltovi a Jindřichovi hrad zbořený Frejštejn, městečko Vratěnín a vsi, m.j. též dvůr v Lubnici. V r. 1493 propustil Puta z Lichtenburka Zikmundovi Krokvicarovi z Nové Vsi z manství tvrz v Lubnici se 3 lány. Zikmund Krokvicar z Nové vsi prodal r. 1601 Lipoltovi z Krajku zbytek vsi k Frejštejnu. V r. 1564 prodal Václav Krajíř z Krajku tvrz Nové Uherčice, tvrz a městečko Vratěnín a vsi, m.j. též Lubnici, Adamu Volfovi Krajírovi ,jenž ihned tento majetek dále prodal Volfovi Štrejnovi ze Švarcenavy, čímž se Lubnice dostala pod statek Uherčice. Do r. 1849 náležela Lubnice k panství Bítov, od r. 1850 až 1855 byla začleněna pod politickou pravomoc Podkrajského úřadu ve Znojmě a v rámci soudní správy pod okresní soud ve Vranově. V roce 1880 měla obec 63 domů a 295 obyvatel, většinou německé národnosti a katolického náboženství, z toho bylo 9 Čechů. V roce 1921 zde bylo napočítáno 62 domů a 303 obyvatel, z toho 68 Čechů a v r. 1930 stejný počet domů i obyvatel, z toho 91 Čechů. Po osídlení českým obyvatelstvem po r. 1945 měla obec v r. 1950 celkem 55 domů a 231 obyvatel.

Památky v obci

Kostel sv. Jiří a sv. Kateřiny.